Olympijské hry

V Řecku se konaly první olympijské hry v r. 776 př. n. l. .Slavnostní hry s kultovními obřady a sportovními soutěžemi probíhaly v Olympii na počest Dia, krále bohů. Čtyřletý cyklus ( tzv. olympiáda ) se stal základem řeckého letopočtu.
Olympijské hry se konaly od r.776 př.n.l.. pravidelně každé čtyři roky.
Od tohoto data byla zaznamenávána jména vítězů každé olympiády. Historicky významná je skutečnost, že se jinak roztříštěné řecké kmeny spojovaly v jakési národní jednotě. Během her byly zastaveny spory a přerušeny války. Deset měsíců před zahájením her byl zvolen desetičlenný sbor soudců, kteří dohlíželi na trénink budoucích účastníků soutěží. Vlastní svátky trvaly pět dní od 12. do 16. dne zvoleného měsíčního cyklu. Na svatém okrsku Altis se shromáždili poutníci z celé země. Hry nesměly navštívit vdané ženy.První den se konaly přípravné obřady.Vlastní hry trvaly od 2. do 4.dne . Hry začaly slavnostním průvodem. 3. den po novoluní obětovali kněží Diovi u jeho 13 metrů vysoké sochy, která byla považována za div antického světa. Tuto sochu ze zlata a slonoviny vytvořil Feidias se svými spolupracovníky. Po procesí a nástupu borců začaly vlastní atletické soutěže. Konec her byl ve znamení průvodu vítězů a společného banketu. Počet soutěží kolísal mezi 13 a 15 . Začínalo se při východu slunce běhy na krátké a dlouhé vzdálenosti. Potom následovaly řecké zápasy a pěstní zápasy, zápasy smíšené (pankraion ) a také pětiboj ( hod diskem, hod oštěpem, běh, skok a zápas ). Později k soutěžím přibyly ještě závody jezdců a vozů se spřežením na stadionu. K zábavě návštěvníků byly pořádány koncerty, recitace a jiná představení.
Na konci soutěží vyhlásil mluvčí (herold) vítěze, kteří získali věnec z olivových ratolestí.
Olympijské hry přetrvaly dobu řecké samostatnosti a byly pořádány i v době římského císařství, nikoliv však už jako hry čistě řecké. Zanikly až koncem 4. století n. l.( zákazem císaře Theodosia I. z r. 393 ).
Chrám Dia Olympského byl potom spálen a zbývající stavby zničilo v 6. století zemětřesení.
Francouzské archeologické výzkumy začaly na Olympii v r. 1829. O odkrytí celého areálu se zasloužil Německý archeologický ústav, který prováděl rozsáhlé výkopy v letech 1875 až 1881 a potom systematicky od r.1936. Na kulturní tradici her v Olympii navázaly novodobé olympijské hry, uspořádané poprvé r. 1896 v Athénách zásluhou Francouze Pierra de Coubertina.

Další sportovní hry a soutěže

Řekové dokázali naplnit ideál kalokaghathie, harmonického rozvoje ducha i těla, který sami vytyčili.
Vyznávali kromě atletických a dostihových disciplin i další sporty : plavání, skoky do vody, veslování - ty se však součástí olympijských her nikdy nestaly. Stejně tak se nedařilo ani míčovým hrám, kterých Řekové provozovali několik desítek. Jejich pravidla se většinou nedochovala. Míč ( sfaira ) byl sešíván z kůže vyplněné koňskými žíněmi, jeho velikost se pohybovala od rozměrů dnešního tenisového míčku po medicimbal. Proti sobě hrála družstva v počtu od dvou do deseti hráčů. Hra s míčem nebyla jen zábavou dětí, ale také součástí tréninku mládeže a dospělých.
V nácviku míčových her jim pomáhal cvičitel - ( sfairistes ). Podstavec jedné, dnes již nedochované sochy z Athén zachycuje v reliéfu mladíky, kteří si hrají s míčem pomocí na konci zahnutých holí - tedy pozemní hokej ? Jinou míčovou hru reprodukují vázové malby - ukazují staršího muže stojícího s míčem v ruce proti trojici mladíků, kteří mají na ramenou své kamarády, připravené zachytit letící míč.
Už u Homéra se můžeme dočíst o závodech vozů tažených koňmi. Svéráznou sportovní disciplinu provozovali na starověké Krétě. Mladí akrobaté cvičili na hřbetech býků. Mladí Kréťané vznešeného původu, chlapci a dívky, po léta získávali obratnost a dokázali se přenést saltem přes hřbet útočícího býka. S mnohými hrami se děti uchylovaly ven na dvorek, do ulic města, na venkově na louku,do společnosti svých vrstevníků. Byly to dřevěné vozíky z prkýnka doplněného kolečky, obruče poháněné hůlkou, tyče s koňskou hlavou na konci, na kterých se jezdilo jako na živém koni. Dvojité disky s rýhou uprostřed připomínají dnešní jo-jo,malba z jedné vázy ukazuje děvčátko, které si pouští draka. Mezi stromy nebo kůly se upevňovaly jednoduché houpačky.
Hodně zábavy skýtaly jednoduché předměty, jakými byly fazole, oříšky, mušle nebo kamínky. Házely se na stěnu tak, aby při odrazu dopadly na předem určené místo, rozhazovaly do obrazců nakreslených v písku a podle pravidel sbíraly, zasahovala se jimi jamka nebo nádoba.
Hrály se i hazardní hry, hlavně sázení na sudá a lichá čísla.
Mezi populární patřily hry s astragaly , kostičkami z nohou telat, koz nebo ovcí. Jsou zachovány i astragaly hliněné, bronzové, zlaté, stříbrné, ze slonoviny a polodrahokamů. Řecké děti dokonce dostávaly astragaly jako odměnu - jako školní cenu. Hra spočívala buď ve vyhazování, chytání a sbírání kostiček, podobně jako u nás " drábky ", nebo v házení astragalů na poklad a sčítání bodů. Astragal patřil mezi zlo odvracející předměty. Hra s nimi mohla mít také hlubší význam. Astragaly se nosily jako amulety na krku, našly se po stovkách i v hrobech. Hra s astragaly patří do oblasti her společenských, jimiž se kromě dětí bavili i dospělí. Při dalších společenských hrách se užívalo herních plánů, figurek nebo hracích kamenů.
V literárních a epigrafických pramenech jsou zmiňovány hry poleis ( města ), diagrammismos (linie ). Ve hře město např. šlo zřejmě o to, obklopit figurku protivníka několika vlastními a tím ji vyřadit ze hry.

Barbora Tučková (5.d)